Polyfonie u digitálního piana — 64, 128, nebo 256 hlasů?

Co je polyfonie, proč 88 kláves neznamená 88 hlasů a kdy jich opravdu začne být málo. Vysvětlení bez žargonu, s praktickými příklady.

Polyfonie patří k údajům, které stojí v každé tabulce a málokdo dokáže říct, co přesně znamenají. Prodejci rádi zdůrazňují vyšší číslo, kupující přikyvují — a tím rozhovor končí.

Vyplatí se tomu rozumět, protože je to údaj, který u některých použití nemá žádný význam a u jiných rozhoduje o tom, zda tóny během hry začnou mizet.

Co je polyfonie

Polyfonie je nejvyšší počet tónů, které nástroj dokáže vytvářet současně. Nejde o počet kláves, které lze stisknout, ale o počet znějících vzorků, jež procesor udržuje ve stejném okamžiku.

A tady vzniká první nedorozumění: mám-li deset prstů, k čemu mi je 128 hlasů?

Proč deset prstů spotřebuje mnohem víc než deset hlasů

Protože tón nekončí ve chvíli, kdy pustíte klávesu. Hlasy se spotřebovávají několika způsoby zároveň.

Pedál sustain

To je hlavní spotřebitel polyfonie. Držíte-li pedál, všechny zahrané tóny znějí dál — i ty, ze kterých prsty dávno sešly. Při pasáži s pedálem může současně znít několik desítek tónů.

Stereofonní zvuky

Mnoho klavírních zvuků je nasamplováno ve stereu. Jedna stisknutá klávesa pak spotřebuje dva hlasy, ne jeden.

Vrstvení barev

Funkce Dual, tedy položení dvou barev na tutéž klaviaturu — například klavír se smyčci — zdvojnásobuje spotřebu. Ve spojení se stereem může jedna klávesa zabrat čtyři hlasy.

Doprovod a metronom

Automatický doprovod znamená další nástroje hrající souběžně. Také každý z nich spotřebovává hlasy.

Kolik jich tedy reálně potřeba

Prostý výpočet pro obvyklou situaci: hrajete skladbu s pedálem, se stereofonním zvukem klavíru, v hustší sazbě. Deset prstů, stereofonní zvuk, doznívající dřívější tóny — v klidu překročíte 60 hlasů.

Odtud praktické hranice:

• 64 hlasů — stačí k jednoduché hře bez pedálu a bez vrstvení barev. Při vydatném pedalizování může být málo.
• 128 hlasů — pohodlná úroveň k učení a domácímu hraní, i s pedálem a doprovodem.
• 192 nebo 256 hlasů — rezerva pro hustou sazbu, vrstvení barev a práci s podklady.

Jak poznat, že hlasy došly

Příznak je příznačný a snadno rozpoznatelný, když víte, čeho si všímat: nejstarší tóny předčasně utichají. Hrajete s pedálem, budujete zvuk, a dřívější noty mizí, přestože by ještě měly doznívat.

Nástroj se nezasekne ani nezkreslí — prostě „usekne“ nejstarší tón, aby uvolnil hlas pro nový. To je běžné chování, ne závada.

Pokud jste to při své hře nikdy neslyšeli, polyfonie vašeho nástroje je dostatečná.

Vyplatí se připlatit za vyšší polyfonii

Záleží na tom, jak hrajete.

Nemá to větší význam, učíte-li se od základů, hrajete melodie a jednoduché doprovody a pedál používáte střídmě.

Význam to má, hrajete-li romantický repertoár s rozsáhlou pedalizací, rádi vrstvíte barvy funkcí Dual nebo pracujete s doprovody a podklady současně.

Poctivě je však třeba říct, že polyfonie stojí daleko za klaviaturou a zvukovým systémem v pořadí věcí, na které se vyplatí vydat peníze. Nástroj s lepší mechanikou a skromnější polyfonií je lepší koupí než opak.

Čeho si všímat místo toho

Při výběru piana k učení jsou mnohem důležitější:

• mechanika klaviatury — vážená kladívková jako u V9N a V10NB, nebo polovážená jako u V5N,
• výkon a kvalita ozvučení — 2 × 12 W s procesorem DSP 16 × 24 bit u modelů V9, V10 a V11 oproti 2 × 10 W u V5,
• plná pedálová jednotka se sustainem, softem a sostenutem,
• sluchátkové výstupy — dva u vyšších modelů.

Shrnutí

Polyfonie je rezerva výkonu procesoru, ne počet prstů. Spotřebovávají ji pedál, stereofonní zvuky a vrstvené barvy, proto čísla řádu 64 či 128 nejsou přehnaná. Pro žáka a domácí hraní je to však údaj druhořadý — o kvalitě nástroje rozhoduje především to, jak pracuje klaviatura.

Specifikace všech modelů najdete v oddílu digitální piana.